Zalíbil se vám v některém z obchodů keramický obal na květináč, ale připadá vám neúměrně drahý? Na to, že jde o keramiku, o kterou stačí jen zavadit, povalit na zem, a je na tisíc kousků, již stojí za zvážení, zda by nebylo lepší sáhnout po výrobku z plastu. Plastové květináče velké se vyráběly již za socialismu, tehdy se odlévaly z polystyrenu, ovšem nebyl to ten klasický kuličkový lisovaný materiál, určený pro tepelnou izolaci stavebních hmot, polystyrenu lze vtisknout libovolný tvar i bez kuliček, ovšem jeho značnou nevýhodou je křehkost. V té době byly květináče svou zranitelností na úrovni keramiky a navíc jejich vzhled nebyl tak atraktivní a keramickým výrobkům stěží v tomto směru konkuroval.

Situace se ale změnila a dnes se tyto výrobky odlévají z polyetylenu, který je poddajný, lépe tvárný a velmi pevný. Takový květináč vám může upadnout na zem třeba desetkrát za sebou a nic se mu nepřihodí.

Plastové ozdobné květináče mohou také mít velmi syté barvy a lze je zhotovit v rozličných tvarech, a leckdy je na první pohled ani neodlišíte od některého typu matné keramické glazury. Jsou velmi dekorativní a mohou zdobit jakýkoli typ interiéru. Výhodná je samozřejmě i jejich přijatelná cena vzhledem k tomu, že se zhotoví forma, a do té se pak odlévají výrobky ve velkém počtu výrobních sérií. A kam plastový květník umístit?

Ideální jsou například zavěšené police na zdi, kam pokládáte pokojové rostliny jako bytovou dekoraci v podobě květinové stěny. Hodí se i k dřevěnému nábytku v kontrastní barvě nebo v barvě dřeva, jde-li o jednobarevné květináče v pastelové barvě. Značnou výhodou plastu je jeho nízká hmotnost, tím pádem pouze řešíte hmotnost samotné rostliny se substrátem. S keramickým květináčem, zejména velkých průměrů, může nárůst hmotnosti o několik kilogramů kolidovat s nosností police či závěsného aparátu.