Bohužel, nÄ›kdy musà cestovat i ten, koho to nebavà a kdo se pÅ™i tom nudÃ. Nenà tÅ™eba jim to mÃt za zlé, nemohou za to a je jim to tak osudem napsáno. Ale minimálnÄ› u dÄ›tà bychom mÄ›li podporovat zájem o okolÃ, o pÅ™Ãrodu kolem nebo mÄ›sta a vesniÄky kterými se projÞdÃ. Â
Kdysi jsem projÞdÄ›l autobusem kus naÅ¡Ã vlasti a pÅ™esedal na vlak. Za mnou se hrnula rodinka. Taková ta klasická, rodiÄe a dvÄ› dÄ›ti. Otec pÄ›l chválu na krásy naÅ¡Ã vlasti, což mne zaujalo, a tak trochu jsem se mu i obdivoval. ProÄež pÅ™ijel vlak a my nasedli. Jen ÄiroÄirá náhoda chtÄ›la, aby se oni posadili vedle mne do Ätverky. A tu k mému zděšenà vytáhli vÅ¡ichni mobily, a zaÄali do nich ÄumÄ›t. Tak to vydrželi celou cestu a možná i poté co jsem již vystoupil. Abych Å™ekl pravdu, tak nÄ›jak jsem to nechápal. EvidentnÄ› jeli na výlet nebo nÄ›kam na dovolenou podle zavazadel a mÃsto aby se rozhlÞeli kolem, tak hráli hry nebo Äert và co v tÄ›ch mobilech mÄ›li. RodiÄům to asi vyhovovalo, neb mÄ›li klid a dÄ›tem to vyhovovalo rovněž. Co k tomu dodat. Â
Druhá pÅ™Ãhoda se váže k vandru v JesenÃkách, kde jsme procházeli pÅ™ÃsnÄ› chránÄ›nou krajinnou oblastÃ. VidÄ›li jsme panÃ, která jde se psem a na nás volala, abychom ji toho psa zbavili. Mysleli jsme, že si dÄ›lá legraci, ale o kus dál u chaloupky se nás ptali, proÄ nemáme toho psa uvázaného a věřte, že jsme mÄ›li potÞe jim vysvÄ›tlit, že to nenà náš pes. Ona mu totiž ta panà zmizela, a tak se pÅ™idal k nám. Opustil nás až na kÅ™ižovatce k RejvÃzu. Ale to nebylo to hlavnÃ. Když jsme pak Å¡li kolem jezÃrek, objevila se za námi skupinka trampů. DomnÃval jsme se, že již vyhynuli, a tak jsem se chystal k srdeÄnému pozdravu. Jenže za nimi se objevili psi velikosti telat. A bÄ›hali si to vesele, kam se jim chtÄ›lo, tedy i do tÄ›ch malých jezÃrek, aÄkoli jejich pániÄkové museli vÄ›dÄ›t, že jsou v chránÄ›né oblasti. NÄ›kteřà lidé by zasloužili pár facek.Â
Â