Můj přítel (28) a já (29) spolu chodíme 6 mÄ›síců. První tÅ™i mÄ›síce naÅ¡eho vztahu byly nádherné a rozhodnÄ› jsme byli v období líbánek, takového toho sladkého období, kdy je vÅ¡echno růžové a ÄlovÄ›k nevidí žádné chyby. Pak neÄekanÄ› zaÄal být chladný, pÅ™estal mluvit o naší budoucnosti a tak dále. Řekl mi, že je vÅ¡e v pořádku, ale já vÄ›dÄ›la a tuÅ¡ila, že se nÄ›co stalo, tak jsem dál kontrolovala a pozorovala, jestli je vÅ¡echno v pořádku, a on mÄ› ujistil a Å™ekl pokaždé, že ano. Jednou v noci se mi koneÄnÄ› otevÅ™el a Å™ekl, že se bojí, že vztah dopadne jako jeho starý vztah, který skonÄil Å¡patnÄ›. Řekl, že jsem neudÄ›lal nic, co by to způsobilo, a že to pÅ™iÅ¡lo z jeho vlastních myÅ¡lenek.

Od té doby (poslední 3 mÄ›síce) se stal otevÅ™enÄ›jším a více se mi svěřuje, ale stále se nevrátil vztah tam, kde byl pÅ™edtím. Jednou v noci mi Å™ekl, že se mu ty city stále nevrátily a neÅ™ekne mi, že mÄ› miluje, dokud se nevrátí. V tuto chvíli ztrácím nadÄ›ji, že ke mnÄ› nÄ›kdy získá své city zpÄ›t a o naší budoucnosti mluví střídmÄ›, skoro jako by se musel nutit, abych byla v jeho budoucnosti. Toto mÄ› straÅ¡nÄ› mrzí, protože jsem neÄekala, že to bude takové.

Říká, že se nechce rozejít a že to chce jeÅ¡tÄ› zkusit, ale láme mi to srdce. Je jasné, že mu na mÄ› záleží, ale fakt, že k nÄ›mu tolik cítím a on ke mnÄ› momentálnÄ› nic necítí, mÄ› doslova trhá srdce. Možná by mu pomohlo dát si pauzu, aby se rozhodl, zda ke mnÄ› nÄ›co cítí nebo ne. MÄ›l by rozmyslet, jestli ve vztahu opravdu chce pokraÄovat. Jenže nechápu to, proÄ mÄ› on udržuje v nejistotÄ›. MÄ› tohle niÄí a popravdÄ› nevím, jestli to dokážu vydržet a Äekat, než se on rozhodne. Je to Äím dál horší a já mám pocit, že kdybyste se rozeÅ¡li, možná by to bylo lepší Å™eÅ¡ení, než tahle nejistota, která mÄ› ubíjí. Miluji ho a nerozumím tomu, proÄ mi tohle dÄ›lá, myslela jsem si o nÄ›m nÄ›co jiného.