Nebýt sám a najít si svou osudovou lásku chce jistÄ› každý. Ale najít toho pravého nebývá nÄ›kdy tak úplnÄ› snadné. ÄŒasto se tak uchylujeme k nezdravým vztahům, jenom proto abychom nezůstali sami. A to je veliká chyba! NÄ›kdo má Å¡tÄ›stí a najde svou spříznÄ›nou duÅ¡i hned a nÄ›kdo ji zase hledá půlku života. Možná se to zdá nespravedlivé, ale vÅ¡e má svůj důvod, a to správné naÄasování. NÄ›kdy ÄlovÄ›k musí v prvním případÄ› hledat sám sebe a nauÄit se být sám se sebou. Pokud tomu tak není, můžeme se uchylovat ke vztahům, v nichž nejsme Å¡Å¥astní a nejsou to ty pravé. NÄ›kdy se bezhlavÄ› vrháme do vztahů, protože se cítíme příliÅ¡ osamÄ›le a jednoduÅ¡e už chceme k sobÄ› tu svou poloviÄku.

Jenže to nÄ›kdy dopadá tak, že se vztah rozpadne jeÅ¡tÄ› dřív, než sotva sundáme růžové brýle a cítíme se jeÅ¡tÄ› hůře, opuÅ¡tÄ›nÄ›, podvedenÄ›, bezmocnÄ› a ménÄ›cennÄ›. Nechápeme, kde pokaždé nastává ta chyba a ptáme se, proÄ nemáme nikdy to Å¡tÄ›stí, zatímco ostatní ano… Å tÄ›stí v tom roli nehraje, nýbrž naÅ¡e nastavení mysli. Na potenciálních partnerech můžeme stále shledávat nÄ›jaké nedostatky, nÄ›kdy dokonce stále ty stejné, a tak se plácáme ze vztahu do vztahu, protože zatím nám žádný nevyhovoval nebo prostÄ› nedopadl. Možná i my vzbuzujeme u druhého pohlaví to nÄ›co, kvůli Äemuž každý vztah rychle skonÄí.

Nebo se na druhou stranu vrháme ihned do vztahu pomalu s kýmkoli, kdo se namane a stále dokola jenom randíme s nÄ›kým novým a opravdový vztah z toho nikdy nevzejde. Závisí totiž hlavnÄ› na naší sebehodnotÄ› a teprve s ní můžeme budovat stabilní vztah. Mít v pořádku sebehodnotu také znamená – být radÄ›ji sám a být tak spokojen, než-li zůstávat v nezdravém vztahu. NÄ›kdy toho pravého nemusíme poznat hned, ale až po nÄ›jakém Äase, v ten správný moment, kdy jsou oba na stejné vlnÄ› a chtÄ›jí totéž. NÄ›kdy je to ten, do nÄ›hož byste to na první pohled neÅ™ekli. Musíte si hlavnÄ› uvÄ›domit, co od partnera a vztahu chcete. Pak se teprve taková osoba může koneÄnÄ› dostat k vám.